Česká republika
Domov Pod Lipami Smečno
Domov Pod Lipami je ústav sociální péče zřízený Středočeským krajem. Je umístěn v hodnotné historické budově. Žije zde 89 lidí s mentálním a kombinovaným postižením. Management ústavu se rozhodl za podpory zřizovatele transformovat ústav na komunitní sociální služby s cílem integrace jeho obyvatel do běžného života v komunitě. Dnes je v ústavu 16 lidí připravených ho opustit.
Mirek
Příběh mladého muže o jeho cestě k samostatnému životu. Mirek žil v ústavu sociální péče po většinu svého života. Nyní, ve svých 35 letech, s podporou terénní sociální služby získal dovednosti potřebné pro plnohodnotný život ve společnosti.
Drahuška
Drahušce je 38 let a od 10 let žila v ústavní péči. Posledních 11 let žila v domově Zahrada Kladno. Předtím žila deset let v zařízení, které bylo od nejbližšího města vzdáleno 20 km. Po přechodu do Kladna se zjistilo, že Drahuška je samostatná a ústavní prostředí pro ni není vhodné. Proto byla zapojena do interního socializačního programu a následně začala chodit do zaměstnání, kde jsou s ní dosud velmi spokojeni. Od dubna 2008 bydlí v chráněném bydlení se svým přítelem a nové povinnosti zvládá zcela samostatně - vedení a úklid domácnosti. Vede normální partnerský život se vším všudy. Je spokojená a ukazuje se, že časem bude schopna žít se svým přítelem zcela samostatně.
Josef
Josef Loužil žil v Ústavu sociální péče od svých 12 let. Byl označen jako nevzdělavatelný a byl zbaven způsobilosti k právním úkonům. Ve svých 45 let se rozhodl změnit svůj život a jako jeden z prvních klientů zařízení Bellevue odešel do chráněného bydlení. V současné době bydlí ve vile ve Slaném, už dva roky pracuje ve slánské restauraci, má psa a s přítelkyní Ivankou plánují společný život v samostatné garsonce v rámci služby podporovaného bydlení. Tento film popisuje jeho cestu k nezávislosti a plnohodnotnému životu.
Honza
Krátký filmový dokument o panu Honzovi vykresluje problematiku navracení právní způsobilosti občanům v České republice. Pan Honza poté, co se mu podařilo odejít z ústavní péče, samostatně bydlí, pracuje a zapojuje se do běžného života jako jiní občané, a zároveň usiluje o plné navrácení způsobilosti k právním úkonům. Film je názorným příkladem dobré praxe a důkazem pracovní uplatnitelnosti lidí s postižením na otevřeném trhu práce.
Paní Marešová
Božena Marešová obdržela v roce 2006 Cenu Milana Chába. Soutěž "Cena Milana Chába" nese jméno výjimečného představitele snah o zrovnoprávnění a emancipaci lidí s postižením. Cílem soutěže je ocenit osobnosti, které svou činností a osobním přístupem přispívají k sociálnímu začleňování - procesu "který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný" (Cit.: Zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách), a poděkovat jim za jejich aktivity a zároveň informovat veřejnost o příkladech dobré praxe z této oblasti. Božena Marešová získala první místo za to, že se stala úžasnou maminkou Moniky, původně umístěné v ústavu sociální péče.
Markéta (Liberec)
Příběh slečny Markéty, která již téměř rok žije v chráněném bydlení organizace Dolmen, nám potvrzuje, že i člověk s mentálním postižením, který žil dlouhá léta v ústavní péči, může žít v běžné společnosti jako my ostatní. Je jen na nás, jakou podporu mu na cestě k dosažení jeho cílů poskytneme.
Markéta (Horní Poustevna)
Markéta žila od narození do svých 19 let v běžném ústavu. Potřebovala téměř úplnou podporu ve všech oblastech a činnostech svého života. Všechno, co dnes umí, se naučila, až když se přestěhovala do bytu v běžném paneláku a měla možnost zažívat blízké mezilidské vztahy. Markéta nám už 8 let ukazuje, že právě život mezi námi a s námi je to, co jí pomáhá být šikovnější a užitečnou.
