Aby vyšlo bydlení...

S výjimkou pěti let prožila Bára celý svůj dosavadní život v ústavní péči. Podařilo se jí odejít až v šestačtyřiceti letech po tříletém vyčerpávajícím souboji s hydrou zvanou systém.

P1020179

Rok 2013: Bára žije a pracuje jako uklízečka v ústavu, jehož služby využívá jen pro přespávání a stravování. Její zájmy jsou chráněny velmi špatně: nemá platné doklady, nikdo se nestará o její zdraví ani o pořádek v jejích finančních prostředcích. V prosinci nastupuje do sociálního podniku jako pradlena. Místo jí pomohli sehnat přátelé, kteří pro ni také zajišťují veškerou další pomoc s výjimkou právního jednání, které podle rozhodnutí soudu musí vykonávat veřejný opatrovník. Bára se na konci roku definitivně rozhoduje odejít z ústavu a podává žádost o městský byt.

Rok 2014: Bářiny přátelé v lednu zakládají opatrovnickou radu na ochranu Bářiných zájmů. Během února vyvolávají jednání na městském úřadě, povolávají na pomoc sociální pracovnice a právníky Quipu a SPMP. V dubnu vzniká první individuální plán podpory v samostatném životě po opuštění ústavu. Na společném setkání za účasti všech stran Bára formuluje svůj hlavní cíl: Aby vyšlo bydlení a jak se naučit to všechno zvládnout. Obec, která je současně vlastníkem bytů i opatrovníkem, stále odmítá akceptovat Bářinu žádost o městský byt. Ústav objednává psychiatrické a psychologické vyšetření. Obě končí závěrem: Bára nemůže bydlet sama, jedině v chráněném bydlení. V prosinci soud zahajuje soudní řízení o opatrovnictví a přezkoumání omezení svéprávnosti.

Rok 2015: Bára zmocňuje právničku Quipu k zastupování v soudním řízení. Soud stanovuje soudního znalce v oboru psychiatrie. Znalec na základě žádných faktů dospěl ve svém vyšetření mj. k závěrům, že Barbora není schopna rozhodovat o vlastní léčbě, porozumět smyslu voleb, či pochopit účel a důsledky manželství, a doporučil samostatné nakládání s finančními prostředky do výše 400 Kč týdně. Bára s pomocí podpůrců hledá vhodný byt v soukromém vlastnictví. Zmocněnkyně pro řízení ve spolupráci s Bárou, podpůrci a sociálními pracovnicemi připravuje kritické stanovisko ke znaleckému posudku, návrh smlouvy o nápomoci a důkazní materiály pro soud. Veřejný opatrovník slibuje podepsat nájemní smlouvu pod podmínkou, že opatrovnická rada převezme výkon opatrovnictví pro Báru. Poté, co odmítá podepsat v pořadí třetí nájemní smlouvu, najímá pro Báru malý byt předseda opatrovnické rady na své náklady. Bára má byt, ale veřejný opatrovník jí nedovolí v něm bydlet. Sociální komise města definitivně zamítá Bářinu žádost o městský byt s poukazem na to, že má bydlet v sociální službě zvané chráněné bydlení.

Rok 2016: Veřejný opatrovník vypovídá smlouvu o poskytování ústavní péče pod podmínkou, že Bára nastoupí do chráněného bydlení, se kterým jedná opatrovnická rada. Probíhají dvě zasedání soudu končící dne 27. ledna rozhodnutím o plném navrácení svéprávnosti a schválením smlouvy o nápomoci se třemi podpůrci. Všichni se modlí, aby se nikdo neodvolal. Bára opouští 8. února ústav a potají odchází bydlet do svého bytu. Oficiálně žije u jedné z podpůrkyň. Rozsudek nabývá právní moci 16. března bez toho, že to soud, který jej vydal, jakkoli zaznamenává. Barbora si užívá svobody, ale stále žije jen z kapesného 400 Kč týdně a z peněz za účtenky, které jí proplácí veřejný opatrovník. Ten nejenže blokuje Bářiny finanční prostředky, ale odmítá i nadále podepsat nájemní smlouvu. Ani v polovině dubna nelze ověřit právní moc rozsudku, protože na soudě se vyměňuje podlaha.

Po čtvrt roce od vynesení rozsudku se Bára 24. dubna konečně dovídá, že rozsudek, kterým jí byla navrácena svéprávnost, nabyl právní moci. Všichni oslavují vítězství.

Text i fotografie jsou zveřejněny s Bářiným souhlasem.

Publikováno v květnu 2016.

Další příběhy.

Pomozte nám finančním darem pomáhat dalším lidem.