Ombudsman popisuje špatnou praxi při začleňování dětí do běžných škol

Ombudsman popisuje špatnou praxi při začleňování dětí do běžných škol
11.2.2014 | Ochrana práv, Zaujalo nás

V minulém týdnu kancelář veřejného ochránce práv zveřejnila tiskovou zprávu o činnosti za 4. čtvrtletí 2013 pro Poslaneckou sněmovnu. Popisuje v ní případ diskriminace dítěte z důvodu zdravotního postižení, kdy orgány státu nedodržely právo na rovný přístup dítěte ke vzdělání, když mu nezajistily podmínky pro potřebné podpůrné opatření.

Rodiče dítěte podali návrh na prošetření správnosti postupu krajského úřadu, který sice udělil souhlas s žádostí ředitele školy o zřízení asistenta pedagoga, současně ale nezajistil jeho financování v plné výši, a to ani přes opakované žádosti ředitele školy. Poukazovali tak na nedostatky státu, který podle nich není schopen či ochoten zajistit jejich dítěti plnohodnotné vzdělávání v běžné základní škole.

Je s podivem, že ani přes závěry pracovníků školských poradenských zařízení doporučujících výuku dítěte za podpory asistenta pedagoga, jakož ani přes další snahy ředitele školy se nepodařilo zajistit prostředky na asistenta pedagoga v potřebné výši. Krajský úřad namítl, že žádostí o přidělení financí na asistenty pedagoga je příliš, a že nelze všem žádostem vyhovět.  Současně nebylo zcela patrné, podle jakých kritérií rozhoduje krajský úřad o výši finanční podpory udělované školám na asistenty, když kritéria nejsou zveřejněna, resp. ani písemně zachycena. V situaci, kdy ředitel nemá dostatek finančních prostředků na asistenta, doplácí zákonní zástupci žáka náklady na něj.

Ombudsman ve své zprávě sděluje, že stav, kdy zákonní zástupci částečně hradí náklady na asistenta pedagoga, je diskriminační z důvodu zdravotního postižení dítěte. Postup krajského úřadu dále není v souladu se zásadami stanovenými správním řádem, pokud nelze předvídat, ani zpětně kontrolovat, které okolnosti vzala komise rozhodující o výši dotace na asistenta pedagoga v úvahu, a to z důvodu nedostupnosti kritérií uvážených komisí v uvedeném procesu rozhodování.

Celou zprávu ombudsmana pro Poslaneckou sněmovnu naleznete zde.

Podle našeho názoru je důležité si v takových situacích připomenout významný dokument, který se týká mj. vzdělávání dětí se zdravotním postižením, a tím je Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením. Vzdělávání se zde věnuje zejména článek 24. Ten říká, že dětem se zdravotním postižením musí být  poskytována individualizovaná podpora i přiměřené úpravy podle individuálních potřeb umožňující jejich účinné vzdělávání a tyto děti nesmí být z důvodu svého postižení vyloučeny ze všeobecné vzdělávací soustavy. Naopak musí být začleněny v bezplatném a povinném základním nebo středním vzdělávání. Zpráva Ochránce ukazuje přímý rozpor s tím, k čemu se ČR zavázala ratifikací této Úmluvy. Článek 24 Úmluvy si můžete celý přečíst zde.

Zahraniční zkušenosti ukazují, že pro skutečné začlenění dětí do hlavního vzdělávacího proudu je nezbytná zejména podpora a ztotožnění se s inkluzivním myšlením ze strany školy. Jako efektivní a levnější varianta se také ukazuje mít v běžné škole specialisty, asistenty, speciální pedagogy, kteří jsou nápomocni učiteli a škole a nejsou určeni (např. tím,  že je financují i rodiče) ke konkrétnímu dítěti. Většina dětí totiž nepotřebuje podporu po celou dobu pobytu ve škole, a odborník tak může napřít svoje síly tam, kde je aktuální potřeba. Významnou součásti podpory, nejen pro děti s postižením, může být také vytváření sítí přirozené podpory, kde spolužáci pomáhají sobě navzájem. Více informací o tématu inkluzivního vzdělávání v zahraničí i u nás se můžete dozvědět na webu naší spřátelené organizace Rytmus www.inkluze.cz.

Máte na rozdíl od rodičů z úvodního příběhu dobrou zkušenost se začleněním dětí v běžné škole? Podělte se s námi a s ostatními v diskuzi ke článku.