Sociální služby a práce se zdroji přirozené podpory

Sociální služby a práce se zdroji přirozené podpory
7.4.2016 | Právo na život v komunitě, Stáhněte si nový dokument, Dění v našich projektech

V rámci projektu Černá a bílá, který se zabývá tématem podpory lidí při rozhodování a právním jednání, jsme zpracovali dvě výzkumné na sebe navazující zprávy. První se týkala rešerše literatury k tématu a přinesli jsme ji v minulém článku. Druhá část - kvalitativní výzkumná studie se zabývá rolí přirozené podpory v komunitních službách v ČR. Tato studie podrobně rozkrývá danou problematiku na případech lidí, kteří využívají komunitní sociální služby.

Průběh kvalitativní výzkumné studie

Studie Sociální služby a práce se zdroji přirozené podpory prozkoumala skupinu 12 lidí, aby zjistila úlohu sociálních vztahů v práci tří poskytovatelů sociálních služeb. Jednalo se o dvě služby chráněného bydlení a jednu službu sociální rehabilitace. Náš kolega David Kocman provedl rozhovory s 23 lidmi – byli to pracovníci těchto organizací a lidé,  kteří dané sociální služby využívají. Provedl také analýzu osobních složek oněch dvanácti lidí a analýzu dalších dokumentů.

Výsledky studie

Studie zjistila, že se poskytovatelé daných sociálních služeb zaměřili především na přímou podporu lidí při naplňování cílů individuálního plánování a přímá profesionální podpora se stala hlavním způsobem poskytování péče. Vedly k tomu dva hlavní faktory: ideál nezávislosti uživatele v aktivitách každodenního života, a individuální plánování jako klíčový organizační nástroj poskytování podpory. Cíle, záměry ani filozofie poskytování sociáních služeb nesměřovaly k systematické práci s přirozenou podporou. Podpůrné sociální sítě byly často vnímány jako něco, co si lidé vytvoří sami, jakmile dosáhnou relativní nezávislosti. Tam, kde byly sociální sítě identifikovány jako cíle nezávislého plánování, lidé dostali přímou podporu od pracovníků jako v jiných oblastech individuálního plánování. Přirozená podpora v individuálním plánování byla jen menšinovým zdrojem podpory, a to napříč všemi třemi službami. Pokud individuální plány zahrnovaly přirozenou podporu, bylo to zcela nahodile a sociální sítě, mobilizované v individuálních plánech, existovaly jako zdroj podpory v životě těchto lidí již předtím.

Práce se stávající přirozenou podporou

Někteří lidé, využívající dané sociální služby měli vztahy, které si vytvořili mimo rámec individuálního plánování a nezávisle na formálním zapojení odborníků. Tyto neformální vztahy měly své "dozvuky" v komunitních službách. Pracovníci služeb je monitorovali a mohli také poskytnout podporu, když bylo potřeba. Podle toho, jak pracovníci tyto "dozvuky" vyhodnotili, mohly služby začít zasahovat a formalizovat tuto podporu jako součást individuálního plánování. Ukázalo se, že někdy pracovníci považovali některé sociální vztahy spíše za potenciální zdroje rizik než podpory a od tohoto se pak ubírala další jejich intervence.

Příběh z výzkumné studie

Výzkumná studie je plná zajímavých příběhů lidí, u kterých více či méně fungovala přirozená podpora. Na příbězích jsou ilustrovány situace, se kterými se v sociálních službách můžeme setkat. Například příběh paní Svobodové ukazuje, nakolik je pro služby důležité naplňovat individuální cíle a jak mohou tomuto principu ustupovat jiné ohledy – například zapojení přirozené podpory. Paní Svobodová chtěla zpívat a mít kapelu. To se také stalo jedním z cílů individuálního plánování. Pracovníci služby začali zjišťovat, jestli někdo v okolí nehraje a nezpívá, a nemohl by se tudíž stát paní Svobodové oporou. Našli ale jen místní kostelní sbor. Paní Svobodová o zpívání ve sboru nestála, „nelíbil se jí repertoár a také by to znamenalo dojíždění“. Sociální služba se dostala do situace volby mezi další, z tehdejšího pohledu zdlouhavou cestou hledání zdrojů v přirozeném prostředí, a rychlejší cestou přímé podpory. Služba se rozhodla naplnit cíl svépomocí. „Řešíme to v rámci služby – v terapeutické dílně jsme založili kapelu“. Pan údržbář a vedoucí dílny spojili své hudební dovednosti a paní Svobodové a dalším nabídli scházet se každý pátek a hrát a zpívat. „Tak aspoň tak se jí toho dostává“, shrnula výsledek podpory vedoucí služby. Pracovníci si uvědomovali, že takový výsledek není ideální. Částečné naplnění cíle jej ale legitimizovalo. To dokresluje odpověď sociální pracovnice: paní Svobodová sice chtěla mít svoji kapelu a takhle zpívá v něčí kapele, ale je to zpívání v kapele. Takže trošku se jí tím ten cíl naplňuje. Mají i vystoupení. Sice je to na našich akcích, jako je jarmark nebo setkání s rodiči, ale vystupuje s nima.Vedoucí služby souhlasila:Představa byla sice jiná, ale pokud ji baví hudba, tak tohle může částečně naplňovat tu její potřebu mít trochu muziky.

V dokumentu je celá řada dalších zajímavých příběhů, ze kterých lze čerpat inspiraci, poučení a podněty, kudy se vydat.

Nástroje pro práci se zdroji přirozené podpory, aneb co se ve výzkumné studii ještě dočtete

Velká část dokumentu se věnuje nástrojům pomáhajícím při práci se zdroji přirozené podpory, které dané sociální služby využívaly, např. CESTUMAPU či Kruh vztahů. Všechny tři organizace například běžně sestavovaly osobní profily lidí, kteří využívají jejich sociální službu. Profily se zaměřovaly na silné stránky lidí, na zjišťování toho, co mají lidé rádi nebo co na nich mají rádi druzí. Profily na jednu stránku byly vynalezené jako nástroj určený k tomu, aby se z pacientů, kteří jsou definovaní jazykem a imaginací patologie, mohli stávat lidmi a občany, kteří mají nadání, zájmy a sny, na kterých může stát pozitivní vize budoucnosti. Pracovnice jedné ze služeb chválila tuto pro ni donedávna neznámou techniku:Nejen, že paní Brousilová se začala učit mluvit o svých silných stránkách, ale i já jsem je díky tomu začala vidět. Kdybych neměla v tomhle přístupu školení, tak by mě nenapadlo, že to jde jinak. Pracovala jsem dřív v denním centru a tam jsme vždycky věděli, co uživatelé chtějí, plánovali jsme jim program. Tenhle nástroj mě naučil ptát se, co uživatelé chtějí. Ovlivnilo to i ostatní pracovníky. Oni do té doby nevěděli, že to jde jinak Osobní profily službám umožnily oddělovat pohled člověka od pohledu okolí. Vytvářely tak možnost vážit případné konfliktní představy lidí a ostatních aktérů, zapojených v jejich životech. Osobní profily také umožnovaly, aby si služby lépe uvědomovaly, jak podporu přizpůsobit potřebám a přáním daného člověka.

Ani v komunitě nemusí lidé žít v komunitě

Nedostatek sociálních vztahů, natož pak nedostatek běžných sociálních vztahů, je známý u mnoha uživatelů sociálních služeb. Tato studie přitom mapovala příběhy lidí, kteří již nežijí v ústavních službách, ale v komunitním bydlení nebo běžných bytech a jsou řazení mezi ty tzv. samostatnější. Například paní Svobodová měla partnera, kamarády a známé, a přesto jejím zatím nenaplněným přáním bylo mít kamaráda, který nebude pracovníkem nebo uživatelem sociálních služeb. Jiní relativně samostatní uživatelé zase mohou být uzavření a nemluvní, což může být důvodem, že mají vazby pouze s pracovníky sociálních služeb. U některých lidí si zase pracovníci komunitních služeb nedovedou představit, že by s nimi někdo chtěl kamarádit. Příběhy tak potvrdily, že mnoho lidí potřebuje naši podporu s navazováním a udržováním vztahů, k tomu, aby navzdory žití v běžné komunitě nebyli osamoceni a bez hodnotných a tolik potřebných vztahů. V tomto má současná sociální práce velký dluh a i tudy by se mělo ubírat úsilí jednotlivců i všech zainteresovaných subjektů.

Výzkumnou studii naleznete zde: Sociální služby a práce se zdroji přirozené podpory

Své zkušenosti k tématu přirozené podpory a dojmy z výzkumné studie můžete sdílet na našem Facebooku nebo napsat na adresu redakce(zavináč)kvalitavpraxi.cz.

Autoři článku: Veronika Škopová a Jan Strnad