B.3 Životní styl v koncepci individuální psycholog

B.3   Životní styl v koncepci individuální psychologie; možnosti využití a aplikace v praxi

Petra Domkařová, Bohumila Baštecká

Životní styl v koncepci individuální psychologie pojímá životní styl jako jedinečný vzorec myšlení, prožívání a jednání, jako jedinečný způsob adaptace; způsob, jakým se člověk staví k životním výzvám, různým událostem a situacím, a tedy i to, jak jim rozumí, jak je zvládá či nezvládá. Schéma životního stylu se utváří v dětství a zůstává po celý život relativně stabilní.
Ptáme-li se, jaký je životní styl toho či kterého člověka, ptáme se vlastně na to, jak žije, čímž získáváme jistou zprávu o jeho chování. Chceme-li porozumět důvodům, pak bychom se měli zajímat rovněž i o to, proč se chová právě tímto způsobem, zajímat se o důvody jeho jednání, a tedy i o další složky životní stylu: sebepojetí, způsob pohledu na svět, cíle, hodnoty, způsob zacházení s životními situacemi. Životní styl nazíraný z této perspektivy by měl odpovídat na otázky, jak člověk žije, a zároveň proč žije právě tímto způsobem.
S tématem životního stylu lze pracovat různými způsoby. V klasickém dynamickém pojetí individuální psychologie se analýza životního stylu zabývá pojmy, jako je rodinná konstelace, rodinná atmosféra a hodnoty, rané vzpomínky, základní přesvědčení… Jiným možným způsobem je práce s životními událostmi s využitím techniky „čára života“ a s vyprávěním člověka o svém životě. Zde se pak nabízí i varianta použít kategorie narativní konstrukce Mc Adamse jako např. životní téma, ztvárnění jednání, zápletky a figury, přesvědčení a hodnoty … Jisté informace o vnitřním světě daného jedince můžeme získat v podstatě z jakéhokoliv vyprávění člověka o sobě a jeho „světě“.
Uvědomění si, že člověk jedná dle svého životního stylu, může pracovníkovi v sociálních službách pomoci v porozumění specifickým projevům chování daného klienta. Může mu rovněž pomoci zachytit a verbalizovat jeho přání, potřeby, obavy atd., které se objevují v každodenních situacích při jejich vzájemné interakci. Dále pak i ve společném plánování péče a tedy v individuálních plánech péče. 
V rámci příspěvku si účastnící mohou sami na sobě vyzkoušet práci s životními událostmi a technikou čáry života.