Marcel Dufek

Skica mého vyprávění

Ač jsem ve všech maličkostech závislý na pomoci ostatních, přesto jsem chtěl vždy žít jako ostatní ("zdraví") lidé. Do svých 20 let jsem byl zavřený doma s mámou a "shodou náhod" bydlel v sousedství ředitel školy z Jedličkárny. Sám jsem se s ním dal do řeči a poprosil ho, zda by mne mohli přijmout a on pak zavolal mámě - hodně se divila.

Pak už to navazovalo - dostal jsem se mezi lidi, zejména mezi kamarády, kteří mají také nějaké postižení, abych si s nimi mohl povídat. Oni mi totiž rozumějí přece jen víc a mohu od nich něco praktického odkoukat. Nespoléhám se pouze na ostatní, neboť jen já sám vím, co je pro mne nejlepší. Téměř rok jsem zkoušel bydlet i v chráněném bydlení v Petrovicích, ale to také nebylo ono. Tak jsem s pomocí kamarádů, zejména Honzy Čejky, pokračoval dál životem. Jana Michlanová mne zavedla do denního stacionáře Akord, kam chodím dodnes. "Náhodou" tam dělala kurs.

Bydlím již ve druhém pronajatém bytě, pomáhají mi asistenti, ale svůj život si v rámci možností řídím sám. Na větší věci potřebuji dohled, ty malé už ale celkem zvládám.

 

Další informace ze života Marcela Dufka najdete na jeho oficiálních stránkách www.jsempryblazenjen.cz.

Podívat se také můžete na dokument České televize Klíč z roku 2011, který popisuje  Marcelovu dobrodružnou životní pouť.